Pupečník omotaný kolem…

Tento článek vyšel na původním blogu Bulbem záchranáře a Vulvou porodní asistentky.

Až třetina dětí se narodí zamotaná do pupečníku.

No ještě aby ne… Si to představte, plavete a rostete v balónu plném vody a s tím balónem jste spojeni šňůrkou. No a co člověk udělá pohybů za těch 9 měsíců, natož dva lidi společně…

Pro ty, kteří pupeční šňůru nikdy neviděli, představte si, že je šňůra od telefonu zabalena v aspiku. Onen aspik je poměrně důležitý, odborně se mu říká Whartonův rosol, a jedním z hlavních úkolů rosolu je to, aby se šňůra neutáhla.

Další důležitý údaj je, že pokud je dítě obmotané pupečníkem, pak je riziko, že se to pro něj stane osudným zhruba 0,5%. Čili opravdu výjimečná situace.

Co můžeme udělat pro to, aby se to nestalo, a dítěti tedy nehrozilo výše uvedené minimální riziko?

Odpověď je nic… opravdu nic… Tedy, takhle. Říkávalo se, že pokud má dítě omotaný pupečník kolem krku, pak chodila těhotná pod šňůrou na prádlo. Slyšela jsem i to, že když těhotná věší prádlo a zvedá při tom ruce, pak se dítě zamotá. Takže pokud sušíte prádlo na šňůře, pořiďte si věšák, či sušičku, případně uvažte šňůru do úrovně pasu.

Během těhotenství nemůžeme nic, tedy můžeme a měli bychom, a to věřit dítěti a jeho pudu sebezáchovy, který máme každý… Někdo tedy menší a jiný větší, pak taky štěstí, pak taky povahu, pohybové schopnosti, vlastnosti, osud, bože, co že?

Jo, prostě každý jsme jiný a každý tedy máme i jinou pupeční šňůru a jinak se k ní chováme. Slyšela jsem historku o dítěti, které lékař načapal, během ultrazvuku, že drží pupečník v ruce a pravidelně ho tiskne. Stisklo, pustilo, stisklo, pustilo… Jak kdyby si zkoušelo, jak dlouho vydrží bez „nádechu“.

Během porodu už je to trochu jiná situace. Je velmi třeba poslouchat při porodu to, co dítě „říká“. Pokud je pupečník pro dítě během porodu tzv. brzdou, poznáme to buď podle jeho srdeční frekvence, nebo podle toho, že dítě nevstupuje do pánve, čili do úzkého prostoru. A opět jsme u pudu sebezáchovy…

Věřme dětem a poslouchejme je. Já vím, někdy nejsou, přes ty přístroje a rady a prostředí, moc slyšet… Každopádně často stačí dítěti nabídnout jiné polohy, respektive hledat polohu, ve které se ozvy upraví, nebo dítě začne lépe vstupovat do pánve.

Takže, abych to shrnula:

1. Je to celkem běžná situace a riziko, že bude tato situace osudová pro dítě, je naprosto minimální.
2. Nejsme nijak schopní ovlivnit to, jestli se dítě zamotá, jak dlouhý nebo krátký pupečník bude, nebo kam si ho dítě zastrčí apod.
3. Během porodu je třeba dítě poslouchat a respektovat.

A po tom, co pupečník odpadne, je třeba s ním třikrát zatočit nad hlavou, aby bylo dítě šťastné, na to prosím nezapomínejme!

Budu moc ráda za názory, poznatky nebo i za inspiraci na další téma.

© Alžběta Samková – porodní asistentka, 2018

Chcete tento článek zveřejnit či jeho části citovat na svém webu? Je to možné s uvedením autora (Alžběta Samková – porodní asistentka) a zdroje článku (odkaz na tuto stránku). Zároveň mě prosím informujte na e-mail alzbeta@alzbetasamkova.cz a pošlete mi odkaz na váš web, kde je citace či článek umístěn. Děkuji!