O kojení čili krmení lidských mláďat

Tento článek vyšel v e-magazínu heroine.cz v rubrice Porodem vchod!

Téma, o kterém už všichni všechno napsali, zkusím ukázat pohledem matky a porodní asistentky, která není laktační poradkyní, ale zato má mnohaleté zkušenosti z praxe. Mnohé vím z nemocnic, něco z knih, jistě nejvíc jsem se naučila od žen a jejich dětí. Největším učitelem a zkoušejícím zároveň se mi, před třemi lety, stal můj syn.

Jak je to všechno nachystané matkou přírodou? Procesy na spouštění a tvorbu mléka se většinou rozbíhají ještě v předporodním období. Nebo se „vše spustí“ – podobně jako v případě předčasného porodu – vzápětí po narození dítěte. Děti se nerodí hladové, žaludek mají více či méně naplněný plodovou vodou. První přiložení k prsu tedy nemá za účel ihned nakrmit.

Proč je přesto tak důležité? Jde o uklidnění se, očuchání se, ochutnání se, dotýkání se, koukání se z očí do očí, zamilování se. A to všechno jsou spouštěče mateřského mléka. Je to tady také signál tělu: Jsem venku, všechno klape, budu mít hlad! A objednávka je odeslána…

Co že těm matkám říkáte? Nesahejte na své dítě? A že tím dokonce něco kazí? Přesně takové rady dělají z kojení vědu, kterou není.

Je-li všechno, jak má být, pak první den až dva matka i dítě odpočívají a regenerují. Plodovou vodu dítě postupně zpracovává, jeho mini žaludek se vyprazdňuje. Dítě se prsou dožaduje častěji, čímž stimuluje tvorbu mléka a zároveň piluje techniku. V dalších dnech a týdnech se učí, jak mléko dostat z prsu co nejlépe. A bradavky a dvorce si pomalu zvykají na sání hladového mláděte.

Mléčný bar

Během prvních dvou až tří měsíců se nám daří dělat různé chyby v technice, jídle, pití, odpočinku a všem dalším. Tělo matky se učí „domluvit“ s dítětem, jak a kdy se bude otvírat mléčný bar. Kdy kvůli jídlu a kdy kvůli pití. Je velmi důležité, aby si matka i lidé v jejím okolí uvědomili, že do baru chodíme zapít i bolest, neštěstí, nebezpečí, chodíme se tam i bavit a uvolnit. Je jen na vás, kdy a jak často otevřete bar pro své mládě a co všechno mu tam dovolíte dělat. Kojení není povinnost, ale vaše právo.

Kouzelné je, že výše popsaný mechanismus lze spustit, i když zažijete mnohahodinovou separaci nebo těžký porod, když vaše dítě dostane v prvních dnech několikrát z lahve umělý příkrm, nebo (dokonce!) potká dudlík. Tělo matky a dítěte spolu přece před porodem nějakou tu chvilku pobudou, konkrétně devět měsíců… Oba bezpečně, díky přírodě, vědí jak na to.

Kdo mě přesvědčil o tom, že rozkojit se může skoro každá žena? Ohromný příběh v ohromné krátkosti. Matka dítěte, po jehož porodu jí musela být odstraněna děloha, si pro druhé dítě zvolila cestu náhradního mateřství. Její dítě tedy porodila jiná žena. A víte, kdo kojil toto dítě? Jeho biologická matka, která ho sice nemohla porodit, ale dokázala se pro něho rozkojit.

Kojení totiž nejvíc ovlivňuje hlava. Dál pak samozřejmě i těhotenství, způsob porodu, fyzický a psychický stav matky a dítěte po porodu. Podpora v prvních dnech, během šestinedělí a v dalších měsících. Péče zdravotníků o matku a dítě po porodu, množství informací, které čerstvá nezkušená matka dostává o kojení a zdroje těchto informací. Je to koktejl toho všeho a proto není dobré, když se matkám radí například:

„Dudlík zničí techniku kojení.“
„Pokud dostane dítě jednou láhev a příkrm, je konec a s kojením budou velké problémy.“
„Je třeba kojit v intervalu každé 3 hodiny, a dříve nesmíte nebo bude miminko bolet břicho.“
„Nechte dítě na prsu maximálně 10 až 15 minut, ne déle.“
„Budete-li dávat dle potřeby, pak se z vás stane dudlík!“
„Kojení nebolí!“

Zvlášť poslední tvrzení mě dráždí. Pokud kojíte několikáté dítě nebo to trvá už několik měsíců, pak to v naprosté většině opravdu nebolí. Ale na začátku to bolí a různé situace (např. zánět prsu) to můžou zhoršovat. Je nutné říkat to narovinu, protože místo toho se nastávající matky dočítají, že kojení nemá bolet a je krásné a je nejlepší – a když je pak bolí, roste v nich pochybnost a nedůvěra v sebe sama.

Kojení je v hlavě

Nejednou jsem slyšela radu: „Neměly byste dítěti sahat na horní část hlavičky, kazíte tím jeho sací reflex.“ Co že těm matkám říkáte? Nesahejte na své dítě? A že saháním na své dítě něco kazíte? Přesně takové rady dělají z kojení vědu, kterou není.

Co nejvíc kazí kojení? Nedůvěra v sebe samu a ve své dítě. Jakmile začnete pochybovat o své schopnosti nakrmit své dítě, jste na rozcestí. Vždy se lze vrátit na „správnou“ cestu, ale taky bohužel jedním dechem dodávám, že je ohromně lehké o sobě v našem systému péče pochybovat.

Zdravotnický personál na šestinedělí často neučí matky, aby se soustředily na chování miminka před kojením a po něm, ale místo toho ho musí vážit. Kdy už konečně tahle děsivá kratochvíle na oddělení fyziologických novorozenců přestane? Dále jim určuje intervaly a délku kojení. Podle čeho? Podle svých zvyklostí a obecných doporučení! A to nemluvím o průpovídkách typu: „No jo, máte moc velký, malý, plochý, vpáčený, hranatý, kudrnatý, nevímjaký bradavky, to vám to nepůjde!“

Co je třeba opravdu vědět, milé budoucí matky? Plné kojení vás k dítěti plně připoutá. Pro některé matky je to naprosto v pořádku, pro jiné je to omezující pocit. A to je taky v pořádku! A to, že se tyhle pocity během oněch měsíců kojení střídají, je taky v pořádku! Je třeba mít oporu v někom, kdo vám rozumí a v případě potřeby je schopen pomoct. Mateřské mléko je nejlepším pokrmem pro lidské mládě. A zároveň je skvělé, že máme umělé příkrmy. Žijeme v části světa, kde mají naše mláďata jistou, bezpečnou a dobrou stravu.

Čím složitější porodní a poporodní situace (komplikované porody, dlouhodobé opakované separace o porodu apod.), tím pozdější nebo složitější nástup laktace. Co můžete udělat pro klidné kojení? V prvních hodinách, dnech a týdnech se učte a pozorujte, jak se váš potomek chová, když má hlad, žízeň, strach, bolest, potřebu mazlit se, blbnout, prdět. A k tomu ještě poroste doslova před očima, takže se všechno bude neustále měnit.

Spokojený pár

Jakmile budete mít možnost, ideálně okamžitě po porodu, ale třeba i dva, tři a více dnů, i týdnů po porodu, dopřejte si to a dovolte si zalézt se svým dítětem do svého hnízda a být tam jen s ním a jen pro něj a ono tam bude zcela pro vás.

Důležité je dobré jídlo, které nevaříte ani neservírujete vy, mazlení, přikládání, zkoumání, pusinkování, dostatek tekutin. Aspoň dva až tři dny v kuse – a mléko bude, to vám zaručuju… Dál je to o tom, jak se s miminkem „domluvíte“.

Budete společně hledat cestu, jak z vás a vašeho dítěte udělat spokojený pár. A někdy je na té cestě potřeba dudlík, někdy láhev, a někdy ne…

Co pomáhá velmi, je rada osoby, které důvěřujete. Dula, porodní asistentka, laktační poradkyně. Dobrý odborník vám pomůže vyznat se v množství informací, změn, potřeb a povinností, které se na vás sesypou, a podpoří vás ve vaší cestě, vašich pocitech. Budete společně hledat cestu, jak z vás a vašeho dítěte udělat spokojený pár. A někdy je na té cestě potřeba dudlík, někdy láhev, a někdy ne…

Co je třeba zmínit závěrem? Přes to všechno výše uvedené je kojení veliká práce a náročné období. Obzvlášť poprvé a obzvlášť na začátku. Udělejte, čeho jste schopná. Jen vy! Ne váš partner, matka, tchyně, ani vaše kamarádky. A pokud je kojení i přes vaši snahu spíše bojem a provází ho pláč, ať už z jedné nebo z druhé strany, a trvá to dlouho, pak prosím přestaňte.

To nejdůležitější (a pro mě osobně nejsvatější) heslo mateřství je: Spokojená máma – spokojené dítě! Všechno má svůj čas a vy, tentokrát obzvlášť! věřte sobě… a svým dětem.

© Alžběta Samková – porodní asistentka, 2019