NOVINKA!!! Individuální příprava a podpora před porodem, po porodu a telefonická pohotovost >> VÍCE INFO ZDE

Dopis pro porodní asistentku

Krásné Velikonoce všem. Když jsou ty svátky, tak tady mám jednu takovou myšlenku, která mi nedá spát. Třeba zrovna o svátcích, kdy se lidi mají tak nějak víc rádi a přejí si vše dobré, tak se mi podaří tuto myšlenku zasadit jako semínko a ona vyroste.

Vysílám prosbu do světa, aby v Čechách ženy, které přichází k porodu, psaly Dopis pro svou porodní asistentku a pro svého porodníka, namísto porodních plánů a předem vyslovených přání ověřených na check-pointu České pošty nebo u opravdového notáře.

Každá sama za sebe:

  • Jak by si to představovala?
  • Co by chtěla a co by fakt nechtěla?
  • Co o sobě ví a potřebuje, aby to věděli i ti, kteří se o ní budou starat, během jejího porodu?

Jak jsem na to přišla?

Díky Barbora Baju Smolova a našim společným hovorům na téma babictví a porodnictví u nás a v Norsku. Bára pracuje v jedné z norských porodnic a je mi velikou inspirací. Kromě mnoha potřebných informací jsem se nedávno dozvěděla, že ženy v Norsku nepíší porodní plány či předem vyslovená přání, ale píší dopisy porodním asistentkám.

Porodní plány jsou součástí mé porodnické praxe a je to téma kontroverzní. Právníci řeknou, že je to závazný dokument, zdravotníci řeknou, že není. A tak je to pořád dokola. A mezitím jsou ženy, které si shánějí informace, jak se píše porodní plán, co tam hlavně musí být, jak ho napsat, aby tam bylo všechno atd. Leckdy se stává, že ženy ani úplně nerozumí bodům, které v plánu mají.

Důvody proč se porodní plány píší jsou celkem jasné. Nerespektující komunikace ze strany zdravotníků. Rutinní poškozující postupy, které jsou dávno vyvráceny různými studiemi. A tak bych mohla pokračovat..

Co tedy s tím? Přemýšlím už několik let a rozhodně nepřemýšlím sama. A kromě přemýšlení i konám a hledám cesty, jak propojit ty dva světy, aby se pochopili a našli konečně „společnou řeč“.

  • Jak nás zdravotníky uzdravit tak, abychom byli schopni respektující komunikace?
  • Jak na to, abychom naše postupy, třeba i rutinní, měli založené na medicíně založené na důkazech, tedy EBM?
  • Nebo abychom měli prostor a čas na péči, která netraumatizuje, ale naopak posiluje a naplňuje smysl naší práce?

Když si tyhle otázky pokladám, vždy v odpovědi dojdu k jednomu bodu. Nedávno jsem si to pojmenovala porodnickou trojčlenkou…

Do porodního centra v Anglii přijde za rok porodit 460 žen. A mají k dispozici tým 12ti porodních asistentek. Do norské porodnice přichází rodit 800-900 žen za rok a mají k dispozici tým 28 porodních asistentek. Do české porodnice přichází za rok rodit 2600 žen a mají k dispozici tým 25 porodních asistentek.

A to je naše realita přátelé, kamarádi a vy další. Realita, která nejde změnit, se kterou je třeba počítat a pracovat. A v této „realitě“ měníme naše postupy v porodnictví. V porodnictví, které už po mnoho generací nedovolí porodním asistentkám naplnit své kompetence. Ale všechno má svůj čas a změny se dějí.

Nenaplněné kompetence mají ovšem svůj následek i v tom, že je dnes tak málo porodních asistentek. Ale je hodně dul, laktačních poradkyň, lektorek připrav na porod atd. Většina z nich nezná onu výše vypočítanou realitu personálního nedostatku, ale všechny velmi dobře znají postupy dle nejnovějších studií.

A tak vzniká tlak na porodnice, aby změnily své postupy a je to tlak velmi potřebný, nicméně dovolím si zde připomenout, že i dle EBM je řízené a nucené tlačení škodlivá praktika, a to bychom měli mít všichni na paměti.

Takže nakonec ve svém přemýšlení vždy dojdu k tomu samému, co mi prostě funguje. Změny se dají dělat s lidmi, kteří hledají cesty a možnosti, a ne důvody proč to nejde a nikdy nepůjde. A na to je dobré se soustředit a to je důležité podporovat.

A je tady jedna skupina, která je schopna to změnit, a je veliká a ohromně silná. A to jsou ženy. Ženy, které vždy budou hledat cesty a možnosti jak sobě a svému dítěti udělat co nejlépe. A já budu vždycky hledat s nimi.

A i proto si přeji, aby si každá žena před svým porodem sedla a napsala dopis své porodní asistence. Tuším totiž, že když se začnou psát dopisy, tak se změní atmosféra. Důvěra a bezpečí bude častěji a lehčeji dosažitelná.

Je něco jiného, když přijdete s dopisem, kde jsou vaše přání, potřeby a důležité informace o vás, a něco jiného, když přijdete s plánem, který je tak podobný všem ostatním nebo rovnou plný paragrafů a všeho, co odmítáte.

Dopis je ale jedinečný, tak jak je jedinečná každá z nás.

Věřte sobě a svým dětem.

© Alžběta Samková – porodní asistentka, 2020

Chcete tento článek zveřejnit či jeho části citovat na svém webu? Je to možné s uvedením autora (Alžběta Samková – porodní asistentka) a zdroje článku (odkaz na tuto stránku). Zároveň mě prosím informujte na e-mail alzbeta@alzbetasamkova.cz a pošlete mi odkaz na váš web, kde je citace či článek umístěn. Děkuji!

Alžběta Samková
Můj život je s porodnictvím spojen už více jak dvacet let. Začala jsem studovat v roce 2002 a učím se dodnes. Prošla jsem všemi možnými způsoby péče porodní asistentky, který náš systém nabízí. Po gymnáziu jsem vystudovala obor porodní asistentka na VOŠ. Pracovala tři roky na porodním sále nemocnice v Brandýse nad Labem, sedm let na porodním sále ÚPMD v Podolí. Krátce také pro Porodní dům u Čápa a asistovala u domácích porodů. V současné době se kromě praxe porodní asistentky a vedení Centra porodní asistence v porodnici na Bulovce věnuji také konzultacím a individuální i skupinové přípravě na porod a šestinedělí.

Zajímá vás porodnictví v Česku a máte zájem o nové články, videa a rozhovory?

Přihlaste se k odběru a získejte novinky z první ruky